Údolí řeky Moravice

Víkendový výlet jen ve dvou, podél nejhezčího údolí na Severní Moravě. Údolí řeky Moravice je známé hlavně kvůli splouvání na lodích, ale my to vzali hezky pěšobusem. 

Začátek trasy byla vlaková stanice Budišov nad Budišovkou, konec trasy opět u vlaku, v Hradci nad Moravicí. 

Podle map cca 39,8 km, což je na dva dny slušná porce, zvlášť s krosnou na zádech. Začínáme tedy v Budišově. Procházíme městem a vydáváme se přes kopec směrem k vodní nádrži Kružberk. Cesta zde vede po asfaltu, nic extra záživného. Přecházíme vrchol kopce, kde se nám naskytne pěkný výhled na pastviny, kde se honí stíny mraků. Chvíli mi to připomíná louku z plochy ve Windows XP 🙂 Počasí si s námi hraje. Na slunku na triko, ale jakmile zaleze a začne foukat, tak to je na mikinu a bundu. Scházíme níže a přes lesy už je vidět hladina Kružberku.

• 

• 

Přicházíme na hráz, kterou jen projdeme, protože jsme tady byli relativně nedávno. Mizíme na lesní cestičku, která ústí u místní hospody, kde jsme si chtěli dát aspoň pivo. Loni měli otevřeno, letos bohužel ne. Co se dá dělat?.. Procházíme přilehlým chatovištěm a hned za ním obsazujeme venkovní posezení a lovíme zásoby z domova. Po krátké pauze pokračujeme, ale vidíme areál Davidův mlýn a otevřené okno. Dáváme pivo, které teda podle chuti, muselo být z bečky naražené loni. Ale čepované pivo je dar (zvlášť v posledním roce), proto i tak mizí v nás a my míříme dále. Všímáme si místního lehce křivého komína, ze kterého opravdu nepramenil dobrý pocit 🙂

• 

• 

Za vesnicí Kružberk odbočujeme na starou asfaltku směrem k Jánským Koupelím. Jánské Koupele jsou kapitola sama pro sebe – těm jsme se věnovali loni na jaře. Velký fotoreport zde. Kdysi nádherné malé lázně v naprosto kouzelném údolí Moravice, dneska zničené a posprejované ruiny. Procházíme se mezi zničenými budovami, které lákají spousty turistů. Podařilo se nám dostat do společenského sálu, kde předtím nebyl přístup. Zde nás zaujalo, že na některých oknech byly ještě záclony a hlavně úžasně zachovalý vyřezávaný dřevěný strop. Jánské koupele necháváme za sebou a pokračujeme dále v putování tímto jedinečným údolím.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zde mě poprvé překvapilo, že od řeky stoupáme vzhůru do lesů. A pak zase prudce klesáme. A pak zase stoupáme 🙂 Zde vede červená stezka ke kapli 14 pomocníků, ale uhýbáme po zelené, čím si krátíme vzdálenost i výškové metry. Stezka je zde opravdu úzká a nakloněná, s těžkou krosnou to nebyla příjmená chůze. Ale zato objevujeme vyhlídku na skále. Krásný placatý vršek s rozhledem do údolí – pecka. Míjíme vodopády v Zálužném a za hlavní silnicí odbočujeme z červené stezky k pramenu pro vodu. Tady narážíme poprvé na kolegu, který stejnou trasu prochází sám. Prohodíme pár slov, nabereme vodu, která byla mimochodem velmi chutná a skrz chatoviště míříme k vyhlídnutému místu na táboření. Kousek od něj je malá hájovna, která asi slouží jako restaurace – v dobách před koronou. Vypadá opuštěně a strašidelně. Místo, kde jsme chtěli přespat bylo totálně zarostlé náletovými dřevinami, místní neudržované lesy neposkytnou kousek rovného místa. Nakonec se nám podařilo místo najít. Hned vedle jsme měli z pařezů a starých popraskaných kmenů stůl i s lavicí k sezení 🙂 Poměrně brzy uleháme. Nádherné lesní ticho a zpěv ptáků doprovází jen vzdálené bručení transformátoru 😀

• 

• 

• 

• 

• 

Druhý den ráno jsme bez snídaně sbalili stan a vyrazili dále. Nějaké dva až tři kilometry ke kempu do Podhradí, byla úžasná cesta. Tak jak jsem si představoval, že bude celá cesta podél Moravice. Úzký chodníček v lese, těsně nad řekou, podél bývalých břidlicových lomů. Krásný úsek se bohužel brzy zase mění na asfaltovou cestu, kterou zase budeme mít pod nohami několik kilometrů. Míjíme autokemp v Podhradí, stoupáme kolem skal nad řeku, tady potkáváme mládě zmije (Zuzka tvrdí, že to zmije nebyla, ale já myslím, že byla 🙂 ), která před námi kvapně mizí v listí. V centru Podhradí nás z dálky pohladil pohled na samoobsluhu, protože jsme byli na dně s vodou. Nicméně po bližším ohledání místa, jsme zjistili, že obchod zavřel už tak před 20ti lety (aspoň tak vypadal). Ale přece jsme měli štěstí. V místní mototaverně fungovalo okénko. Dvanáctistupňový Radegast do skla potěšil i zahřál na duši 🙂 Paní nám ochotně načepovala do PETky i vodu, i když nás zarazila otázka jestli chceme teplou nebo studenou 😀 Krátká a příjemná pauza nám dodala sil. Původní plán navštívit i hrad Vikštejn zamítáme z časových důvodů. Pokračujeme dále. Za Podhradím klesá trasa zase k řece, míjíme místní bývalý velký lom. Trasa je zde krásná, jediná vada na kráse je asfaltová silnice. Vzhledem k tomu, že ten den je snad první teplý den, vyhlížíme místo na koupání. Jelikož plavky nenosíme, tak ideálně někde, kde to není 2 metry hned vedle cesty plné cykloturistů na nedělním výletě. Takové místo se nám podaří najít až o pár kilometrů dále. Zuzka se hrdinně vrhá v Evině rouše do proudu řeky, která má krásných 9.5°C. Přitom potěší oko postaršího vodáka, který se znenadání vynořil na lodi za popadnými stromy, které jsou kousek výše po proudu 🙂 Poděkoval za hezké zpestření dne 😀 Chtěl jsem se taky jít vykoupat, ale teplota vody mě nepustila dále, než nad kolena. Sušíme se a pádíme dále. Čas už nás začíná tlačit. Potěšující je fakt, že zmizel úporný asfalt a máme tady zase krásně měkké rozmočené lesní cesty. Weisshuhnův kanál a Papírenský splav jen míjíme, kvůli obrovskému přetlaku lidí, ale o to více si užíváme cestu po náhonu, který od splavu vede. Trošku nám připomínal levády na Madeiře. Součástí náhonu je aquadukt, vcelku vysoký a mohutný. Zuzku láká další koupání v tomto náhonu, ale není vidět hloubka a místy je vidět velice silný proud a hlavně tam není úniková cesta. Hladina je cca metr pod vybetonovaným korytem. Místo koupání objevujeme další okénko v malé chatové osadě. Pivo a kofola na zchlazení, něco na zub, bábovku od paní domácí jako sladkou tečku. Odsud následoval úsek, zase po asfaltu a pak lesní cestou započíná dlouhý sestup až do Žimrovic, kde procházíme centrem. Na konci odbočujeme doprava na lesní cestu a lesem stoupáme k zámku Hradec nad Moravicí. Před zámkem jdeme pozdravit Beethovena. U zámku uděláme pár fotek, v místní restauraci si dáváme přes okénko kávu a rakvičku se šlehačkou. Poté už následuje jen cesta dolů, přes centrum Hradce na železniční stanici, kde nám za chvíli odjíždí vlak. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Celkem jsme za dva dny urazili krásných 40.1 km, prošli si údolí Moravice, druhý den se i opálili, polovina z nás se vykoupala v ledové vodě a náramně jsme si výlet užili 🙂

Naše trasa na mapy.cz

Jánské Koupele na wikipedii.