O velikonočním prodlouženém víkendu jsme vyrazili zase ukrojit z naší trasy “Okolo ČR”, které se teď moderně říká Stezka Českem.
Cíl bylo rozhraní Javorníků a Bílých Karpat, na dvě noci. Předchozí trasu jsme dokončili ve Francově Lhotě, tedy na samém konci Javorníků. Takže jsme chtěli navázat zde. Vzhledem k odlehlosti Bílých Karpat jsme hledali vhodné spojení a nakonec nejlépe vycházelo jít proti našemu obvyklému směru, tedy z jihu na sever. Jako výchozí bod byl Vlárský Průsmyk. Příjezd na místo kolem jedné hodiny odpoledne a 11 km před námi s odbočkou na Slovensko na nocleh do Vršateckého Podhradí. Odbočka tady byla trochu plánově neplánovaná, ale nakonec jsme byli rádi za hlavu složenou v hotelu. Ten víkend byl brutálně větrný, všude padaly tuny písečného prachu ze Sahary. A my šli jen na lehko, tzn. bez stanu a se spacákem, že budeme spát venku. Vítr byl fakt maximální. Na Vršatci jsme málem uletěli, ale i tak jsme se šli podívat na místní hrad, který jsme chtěli vidět. Opravdu jedna vesnice, jeden kopec, který když přejdete, tak za ním úplně jiná krajina a krásně šlo vidět obrovské údolí Váhu. Vrátili jsme se na hotel, dali večeři. Při zápisu na recepci, si Zuzka všimla, že na vedlejším hotelu máme jako ubytovaní 50% slevu na wellness. Jako milovníci saun jsme to využili. Wellness na hotelu Jason byl parádní, ochlazovací káď na terase hotelu byla pecka, byť v tom větru to venku nebylo nic extra a paní na recepci byla děsná “sympoška” 🙂 Po wellnessu jsme si chtěli dát pivko v hotelovém baru, jenže bylo zavřeno, což byla škoda.
Druhý den jsme si dali mohutně velkou a dobrou snídani a vyrazili na nejdelší úsek z Vršatce na lesní ubytování nad Střelnou – zhruba 20 kiláčků. Už předchozí den jsme tady procházeli, ale zastavili jsme se znova u Brezové kaplnky. Perfektní místo pro Stezkaře. Je tam silný a snad i stabilní pramen vody, je tam obrovský přístřešek na přespání, byť střecha úplně dešti odolná nebude a chybí i boční stěny, nicméně zde najde útočiště na noc, dle mého, i 30 lidí. Od tohoto místa pokračujeme po červené k hranici na rozcestí Pod Okršliskem. Odsud je to taková příjemná hřebenovka, chvíli rovně, chvíli trochu dolů, chvíli trochu do kopce. Půda utíká pod nohama, míjíme pomník Pátera Marka Martišky a scházíme na rozcestí Nad Nedašovou Lhotou. Odsud následuje stoupání na Láz. Za námi se okrývají výhledy, zase úplně jiné než jsme měli dosud. V dáli vidíme i skalnatý kopec, který tyčil nad Vršatcem. Vše se objevuje jen v náznacích, které propustil saharský prach. Následující kus trasy by byl docela hezký, kdyby nebyla lesní cesta rozježděná od traktorů a kdyby kolem nás pořád nelítal nějaký kretén na terénní motorce. Motorku v lese slyšíme pořád. Pěkné tábořiště míjíme na rozcestí Požár. Míjíme malou, ale moc hezkou chatovou osadu, plnou krásných dřevěnic. Přeskakujeme silnici a míříme na nejvyšší vrchol celé výpravy – Končitá s 817 metry. Nevím proč, ale název mi pokaždé, kdy jsme o něj zavadili v mapě nebo rozhovoru, připomínal Conchitu Wurst (kdo neví, nechť si vygooglí 🙂 ). Z Končité už nás čekala cesta víceméně pořád jen dolů do Střelné. Už na vrcholu Končité jsou všude cedule upozorňující na velkou střelnici v oblasti. Cedule jsou zde na každém kroku. Aby ne, jedná se střelnici bývalé zbrojovky Vsetín, která se specializovala na výrobu velkorážných zbraní pro armádu a policii. Mezi její výrobky patří třeba letecký dvojkanón Plamen PL-20, montovaný na bitevníky L-159 Alca. Takže nelézt za značky, ať vás vystřelí do vesmíru! Přicházíme do Střelné. Víme o místní hospodě U tří soudků. Zuzka mluví o tom, že si dá aspoň polívku nebo možná i něco více. Před hospodou nám mírně začínají cukat koutky. Z nápisu poodpadávaly nějaké písmena a tak na zdi stojí “ tří oud ů”. Smát jsme se začali vevnitř, když po otevření dveří místní typické “čtyrky”, na vás padne 6 očí. Uprostřed hospody u jednoho stolu seděli ti “tři oudi” a pili pivo 😃 Po letmém pohledu směrem k baru nám bylo jasné, že tady polívka fakt na pořadu dne nebude. Objednali jsme si tedy pivo, Radegast na čepu byl pouze 10ka, ale tak nevadí. Potěšila cena 35 kč/ks – to už se u nás moc nevidí (resp. asi spíše vůbec – jestli máte někdo u vás Radegast za 35 kč napište do komentáře dolů nebo na FB 🙂 ) K tomu jsme si na zahnání hladu objednali chipsy a křupky. Celková útrata byla taky parádní – za 5 piv a dvě balení pochutin jsme zaplatili 215 kč 🙂 Už unavení a lehce opivněni jsme se museli dostat k lesnímu ubytování nad vesnicí. Bylo to do kopce. Cestou jsme narazili na oficiální milník Stezky Českem – 100 km na nejvýchodnější bod, 900 km na nejzápadnější bod 🙂 V polovině kopce u nás zastavuje terénní auto, ve kterém sedí místní starší manželský pár, který se nás ptá kam jdeme spát. Tak říkáme, že do přístřešku nad vesnici. Řekli nám, že tam je prázdno ( dříve jsme měli obavy, aby jsme se vešli, prý tam bývá plno) a ještě nám řekli, že místní turisti dělají u posezení v lese, na začátku křížové cesty oheň, že tam mají pivo a víno. Na cestu jsme dostali ještě každý panáka domácí slivovice. Na místě, kde jsme chtěli spát opravdu nikdo nebyl. Celé místo postavil nějaký místní, který je údajně trochu poblázněný a běhá tam potom ráno a po turistech, kteří tam přespí vybírá po 100 kč. Ale na druhou stranu. Na místě je vyhloubená studna, odkud teče voda. Je tam přístřešek s rovnou podlahou, kde se vyspí cca 6 lidí. Je tam ohniště s naštípaným dřívím, je tam udírna (nevím kolik turistů cestou udí 🙂 ). Hlouběji v lese je “hotel pod širákem”. Z dřevěné kulatiny udělané 3 zavíratelné pokoje, bez střechy. Spí se na lesním podloží, ale v noci vás nebudou otravovat potulní psi, vlci, medvědi, lišky atd. Ještě dále v lese je kadibouda. A dominanta je velká zastřešená zvonice s funkčním zvonem a velkým stolem pro 10-12 lidí. Takže dá se říct, že naprosto full turistický servis. Pokud tu přespím, tak mu klidně tu stovku za noc dám. Rychle jsme rozdělali spaní v Hotelu pod širákem, sebrali klobásky, které jsme sebou táhli a letěli do lesa na místo pořádání párty, abysme se najedli. On celý ten turistický “resort” byl na kopci, na návětrné straně a pořád brutálně foukal ten vítr, takže rozdělávat tam oheň byl bylo fakt o obrovský průser. Cestou do lesa potkáváme notně připité místní holky, které už šly domů, ale říkaly, že oheň hoří. Slyšíme hlasy blížíme se k místu a v tu chvíli se ozve “ssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss”. Borci právě uhasili oheň, dívajíc se na nás jak držíme dvě syrové klobásy v ruce a říkají “tož teď sme to poléli” a rychle nám podávají pár kartonů, že to ještě rozhoříme 🙂 No ani smykem. Zapalovač byl prázdný a ohniště úplně mokré. Aby nemuseli táhnou ty staré 20 litrové várnice ještě se zbytkem svařáku zpátky, tak nám nalijou 2 kelímky a mizí ve tmě. Tak jsme si dali studené klobásky, zapili to svařákem a šli jsme do našeho hotelu. Usnuli jsme v pohodě. Asi v jednu v noci přiběhli nějací Stezkoběžci. V tom šíleném větru si udělali oheň, hodinu tam seděli a pak zmizeli. Mysleli jsme, že přespí v druhém přístřešku, ale ne. Ještě v průběhu noci zmizeli.
Ráno se probudím a přímo nad sebou vidím ty tenké 25 metrové smrky, jak se v tom šíleném větru ohýbají u špičky možná až o 4-5 metrů do stran. Trochu jsem dostal strach, tak budím Zuzku (asi poprvé v životě, co jsem ji budil já 😃 ), že musím jít, ať to na nás nepopadá 🙂 Nasnídali jsme se a vyrazili směr Francova Lhota, kde jsme skončili minulou etapu. Dva kiláčky z kopce do vsi. Tam jsme dali malou pauzu a vyrazili už po asfaltu směr Pulčín a na Pulčínské skály. U parkoviště jsme potkali známé. Chvilku jsme pokecali u auta, následně jsme si dali malé občerstvení v místní hospodě a vyrazili ke skalám. Netušil jsem, že tak velké skály tady vůbec jsou. Výstup nahoru byl náročnější, s přidržováním řetězů, naštěstí bez batohů, které jsme nechali v místním táboře/kempovišti. Shora byl parádní výhled. Krátký okruh přes skály zase zpět ke kempovišti. Tam jsme si dali “oběd” v podobě zbytků svačin, co jsme měli nachystáno na cestu a vydali se k dalším skalám, tentokrát Čertovým do Lidečka, kde byl zároveň i konec našeho jedno + 2x půldenního putování po hranici. V místní restauraci jsme si dali konečně pořádný oběd a pivo a odsunuli jsme se k autobusu. Ukrojili jsme dalších 42 km. Celkem máme 293 kilometrů, takže už nám chybí jen nějakých cca 1700 😀
ZplusR 