K Baltu jsme se chtěli podívat delší dobu. Jednou v létě jsme rozhodli, že pojedeme. Bez plánu, neorganizovaně. Tak jsme sbalili batohy a jeli…
Cestování do Leby
K polskému moři se dá dostat mnoho způsoby. Většina volí auto, ale my jsme se vypravili vlakem. Polský vlakový dopravce vypravuje k Baltu vlak každý den z Bohumína. Ovšem zde je malý háček, který stojí za zmínku. Pokud si koupíte jízdenku z Chalupek, které jsou vzdálené od centra Bohumína cca 5 km, ušetříte na jízdence 30-50%. Přeshraniční jízdenka má neskutečnou přirážku. V době, kdy jsme kupovali jízdenky, tak z Bohumína do Leby vycházela jízdenka pro dva cca 1750 kč v jednom směru. Z Chalupek jsme platili 1830 kč i za cestu zpět včetně zavazadel navíc. Jízdenky jsme kupovali na poslední chvíli, proto se cena může lišit, nicméně přeshraniční přirážky jsou velké, proto se vždy vyplatí koupit jízdenku z polských Chalupek.
Vlak do Leby je, krom jednoho vozu, vybaven kupé vagóny. Ten jeden vůz je lůžkový. Škoda, že jich není více. K samotnému vlaku. Vagóny polského dopravce PKP jsou částečně renovované starší typy. Kupé jsou osmimístná, takže místa zde není mnoho, nohy si nenatáhnete. Sedadla jsou pohodlné, ale nejdou sklopit, složit, přizpůsobit, takže jedete celou noc v sedě, za předpokladu že máte plné kupé, což je v tomhle vlaku dost pravděpodobné. Na luxus vlaků u nás, typu rozvážená kávička s bagetami, Wi-Fi nebo 230V zásuvky rovnou zapomeňte. Záchody byly kupodivu celou cestu v docela slušném stavu. Papír byl, voda tekla, mýdlo bylo, WCko splachovalo. Z Bohumína odjíždí každý den vlak v 7 hodin večer. Vlak je rozdělen na dvě části, které se rozpojí v Gdyni. Polovina jede do Leby, druhá polovina na poloostrov Hel. Do Leby vlak přijíždí cca o půl 9 ráno, na Hel o zhruba hodinku dříve.
Druhá možnost je dopravit se na místo autem. Zde je nutno počítat, že navigace ukazující, že 690 km se dá zvládnout za nějakých 7 hodin, je většinou utopie, za předpokladu, že jedete z Moravy. Problém je nedostavěný úsek dálnice u Czenstochowé (měl by být dostavěný na podzim 2022), potom hutný provoz kolem Gdaňsku, Gdynie a poslední úsek, který není po dálnici. Běžně prý 10-12 hodin v autě není problém. V době psaní tohoto článku u Czenstochowé chybí posledních 22 kilometrů dálnice, která přímo spojí, prostřednictvím D1 a A1, Ostravu a severopolský Gdaňsk 560 kilometrů dlouhou dálnicí. Od Gdaňsku směrem na západ podél pobřeží je rozestavěná rychlostní silnice S6, která se napojí na starou silnici 6 těsně před Leborkem, okresním městem pod které Leba patří. Tím by se mělo dát dostat z Ostravy do Leby víceméně jen po dálnici, za nějakých 5-6 hodin.
Městečko Łeba
Samotné městečko není nijak velké, má cca 2,5×2,5 kilometru, z toho větší část jsou penziony a apartmány. Samotné centrum města má okolo 1 kilometru čtverečního. Leba má kolem 3500 stálých obyvatel, ale v letní sezóně je mnohonásobně převyšují turisté. Leba je turistické centrum u moře jako každé jiné. V městě se nachází spousta restaurací, barů, obchodů se suvenýry, atrakcí, kolotočů, zážitkových akcí atd. I při nepříznivém počasí je zde co dělat a jak se zabavit. Samotné centrum města je most přes řeku Chelst s přilehlým nábřežím a ulicemi. Z centra k moři je to na nejbližší pláž zhruba kilometr, na ty vzdálenější pláže cca 2 km. Pláže jsou zde dvě. Východní a západní. Pláže od sebe odděluje řeka Leba, která se zde vlévá do moře. Bohužel z jedné pláže na druhou se pořádně projdete. Ač jsou od sebe asi 50 metrů, musíte jít na nejbližší most, který je asi půl kilometru za centrem Leby. Takže celková trasa má 3 kilometry.
Moře, pláže a počasí
Začnu od konce. Počasí. My jsme měli asi docela štěstí. Internetové počasí hlásilo kolem 20 stupňů a jeden den 25 stupňů. U moře to odpovídalo, ale mimo něj bylo parno a pocitově v ty chladnější dny bylo cca 23 stupňů a ten teplější kolem 28-30 stupňů. Pokud člověk není úplně zmrzlina, tak se dalo koupat každý den. U moře bylo 20 stupňů, ale bylo to větrem. Slunce peklo o 106 – to šlo vidět na spálených lidech. Proti větru u moře se chrání “větrolamy”, které nabízí zdarma na zapůjčení většina ubytování nebo se dají koupit snad v každém obchodě. Což není nic jiného, než látka široká asi 80 cm a dlouhá od 3 do 15 metrů s dřevěnými kolíky, které zapíchnete do písku. Takhle schovaná před větrem a létajícím pískem, tráví čas na pláži naprostá většina lidí. Teplota vody se v létě pohybuje kolem 19-21 stupňů. Někdo říká, že to je studené, já říkám, že to je osvěžující. Když je člověk trochu otužilý dá se koupat i ve 20 stupních, při 40 km/h větru. Když se pak zaleze za větrolam, tak slunce přijemně hřeje 🙂
Pláže zde jsou písčité a písek je velmi jemný a díky větru vleze opravdu všude, což je problém hlavně pro elektroniku – telefony, foťáky, bezdrátové repráky atd. Pláže jsou zde nekonečné. Písčitá pláž je opravdu snad po celém pobřeží Baltu. Její šířka se pohybuje v okolí Leby od 50 do 150 metrů. Na městských plážích jsou připraveni plavčíci na stanovištích každých cca 100 metrů. Voda je plytká, 50 metrů od břehu můžete mít vodu klidně po lýtka nebo do pasu. Ovšem značně nebezpečné proudy Baltu vás odnesou na otevřené moře během okamžiku, a to i ve chvíli kdy máte vodu po kotníky. Proto je nutné řídit se pokyny vlajek na pláži. Bílá – může se koupat, červená – zákaz koupání. My se i přes červenou koupali, protože jsme mysleli, že tak jako všude se pro zákaz používá černá vlajka. A můžeme říct, že ty proudy tady jsou opravdu velice silné a zrádné, takže tohle rozhodně nepodceňovat. Každý rok v Baltu utone kolem 200 lidí.
Na plážích je k dispozici veškerý servis – restaurace, bary, záchody, pikolík, který roznáší vodu a nějaké sušenky mezi lidmi. U barů se dají půjčit větrolamy, lehátka, slunečníky. Je tady vše, na co jste zvyklí např. od Jadranu. V nejbližším okolí Leby a v okolí zázemí je opravdu hlava na hlavě – viz fotky. Pokud hledáte klid a oželíte pivko každou půl hodinu, tak stačí odejít pár set metrů dále a máte pláž víceméně sami pro sebe.
Atrakce v okolí
Nejznámější a největší tahák pro Lebu jsou pohyblivé písečné duny, které jsou součástí místního Slowińského národního parku. Duny patří k největším v Evropě. Ač naprostá vetšina je v přísném režimu ochrany a je zde zakázaný vstup, tak i ta přístupná a viditelná část, vám dá pocit, že jste na Sahaře a ne na severu Polska. Očekával jsem, že to bude velké, ale tohle je obrovské. Duny se nacházejí asi 7 kilometrů od Leby. Dostat se zde dá pěšky, na kole nebo Melexem, což je malý otevřený elektrobus. 2 km od Leby se nachází osada Rabka, kde se platí vstup do Slowińského národního parku, 7 zl za osobu. Odsud to jsou asi další 4 km. Zde můžete jet zase dalším Melexem, ale za mnohem dráž než jinde, a i přesto vás bude čekat ještě asi 1.5 kilometru pěšky. Čím budete blíže dunám, tím více bude písku přibývat v okolí a až začnete stoupat nahoru, víte, že jste na místě. Nezdá se to, ale chůze po písku je opravdu náročná. Díky rozhlehlosti dun je to docela makačka si to projít celé. Duna je ohraničená na místa pro turisty a nepřistupné části. Potom co vystoupáte na vrchol duny, uvidíte zbytek písečného lánu, který mizí v dálce. Přístupná část pro turisty má asi 1000×350 metrů, ale samotná duna má cca 4×1 kilometr. Na nejvyšším bodě je hezký výhled okolí. Moře, duny, jezero, borové lesy – to je rychlý výčet výhledu. Na samotné duně je k vidění, krom spousty písku a lidí i mrtvý les, který vznikl postupným zasypáním a odumřením stromů. Zajímavostí je, že jsou všechny stromy vychýleny směrem do vnitrozemí, což způsobuje neutichající vítr vanoucí od moře. Největší duna během několika století urazila obrovský kus cesty, pohltila jednu rybářskou vesnici, která je aktuálně několik metrů pod povrchem. Zhruba za 600 let čeká podobný osud i Lebu. Dunu jsme navštívili v parný letní den, kdy bylo asi 30 stupňů. Nahřátý písek opravdu peče, není zde kousek stínu a každý krok je zde namáhavý stejně jako když jdete v hlubokém sněhu. Za hodinu jsme byli docela slušně vysílení a to jsme na písku ušli možná kilometr a půl. Cesta zpátky vede stejnou trasou, popř. druhá alternativa je pěšky po pobřeží až do Leby, což rozhodně doporučuju. Měl jsem trochu obavy, jestli tak dlouhá cesta pískem nebude sebevražda, ale naštěstí kolem moře je písek tvrdý jako beton a pobřeží je zde opravdu nádherné. Zhruba v ⅓ cesty je malá odbočka k muzeu odpaliště raket. Je to malá základna vybudovaná Němci během druhé světové války, kde probíhal výzkum a testy raket V1 a V2.
Podél baltského pobřeží je vybudovaná síť majáků. Navštívili jsme jeden z nich. Jednalo se maják Stilo u vesnice Osetnik, vzdálený asi 10 km východně od Leby. V Lebě existuje množství půjčoven kol, elektrokoloběžek a jiných přibližovadel. Vypůjčili jsme si tedy kola vyjeli na celodenní výlet. Projíždíme zapadnuté vesničky, převážně mimo hlavní silnice. Cestou se zastavujeme ve vesnici Sarbsk, která je známá především díky místnímu SeaParku, což je zábavní park a oceánarium a zároveň záchranná stanice Tuleňů. Nicméně tuhle atrakci míjíme a zastavuje v hospodůce Pod Siodłem, kde jsem si dal první nealko IPU v životě a nebyla vůbec špatná 🙂 K pivu si dáváme i polskou národní polévku – Žurek. Po polévce sedáme zase na kola a jedeme dále. Záhy se ztrácíme v lesích mezi Uliniou a Dymnicou. Chvíle bloudění nás zase navedla na správnou cestu. Po pár kilometrech dojíždíme do Osetniku, kde je vidět, že je to malé turistické centrum. Pár zahradních restaurací, zmrzlin, bufetů a obrovské parkoviště. Kola necháváme ve vesnici a k majáku jdeme pěšky. Osobně jsem tedy na žádném majáku nikdy nebyl, tak nevím co od toho čekat. Procházíme krásným borovým lesem, který celý stojí na písečně duně. Tím tady vznikají zajímavé úkazy a některé stromy tady skoro levitují ve vzduchu a můžete prolézat mezi jejími kořeny. Vstup na maják je zpoplatněn pár zlotkama, překvapuje nás první požadavek na použití respirátoru, který jsme v Polsku zažili. Ale později chápeme. Maják provozují důchodci pokročilého věku. Maják je pěkný, v každém patře je expozice o majácích na pobřeží Baltu, tak člověk pochopí lépe jejich provázanost. Dostáváme se až na vyhlídku odkud je opravdu pozoruhodný výhled. Jen škoda, že je odpolední opar, jinak by šlo vidět opravdu velmi daleko. V dálce vidíme Łebu, která je asi 12 km vzdálená. Celou vzdálenost pokrývají písečné duny pokryté borovými lesy. Tudy povede naše cesta zpět. Jen doufáme, že se nebudeme s koly v písku moc bořit. Při pohledu na druhou stranu je borový les tak velký, že na obzoru splývá s mořem. Díky výšce rozhledny, ale i umístění na kopci je daleký výhled na moře, kde vidíme několik opravdu obrovských lodí. Po výhledech a focení jdeme dolů do vesnice pro kola. Mapa ukazuje, že naše trasa je dokonce cyklostezka – paráda. Písku jsme se, až na výjimky, obávali zbytečně. Narazili jsme jen na jeden asi padesátimetrový úsek, kde jsme se brodili pískem. Zdejší les nás naprosto uchvátil. Nevím v čem byl jiný, ale byl neuvěřitelně hezký, až pohádkový. Borový les s pískovým podložím a světlou hlínou, na které rostla tráva, lány borůvek a listnané keře. Opravdu velice zajímavé složení rostlin. Celek lesa zde ponechali přírodě, takže to byl občasný tělocvik stylu přelez, podlez s koly přes popadané stromy. Těch 12 kilometrů bylo neskutečným relaxem v naprosto tiché, nádherné a nedotčené přírodě.
Jak už bylo zmíněno výše, tak ve městě je spousta atrakcí. Kousek od centra na nábřeží je obrovský Lunapark, kde nechybí klasické kolotoče jako labutě, ale stejně tak i ty extrémnější jako Booster nebo vystřelovací koule. V centru města je spousta heren se starými Sega hracími automaty – nechyběl klasický Nascar, Sega Rally, ale třeba i mlátičky. Velmi mě překvapil klasický Pinballový stůl. Naše oblíbená specialita je ale Air Hockey. Ten je v Lebě opravdu na každém rohu. Pro závodníky je tady připraveno několik profi automobilových simulátorů. Pro ty skutečné závodníky je za městem motokárová trať, která je podle recenzí velice povedená. Klidnější povahy určitě nadchne muzeum Jantaru. Ten se hojně na pobřeží Baltu vyskytuje. Po bouřích a velkých přílivech spousty lidí na plážích hledá tyto drahé kameny, které se dají prodat až za 60 tisíc korun za kilo. Dalších atrakcí je v Lebě opravdu hromady, takže je jen v krátkosti shrnu – muzeum voskových figurín, bludiště, muzeum iluzí, Dinopark, muzeum motýlů, projíždky obrněným transportérem atd.
Je v Lebě draho?
Kupodivu ani moc ne. Na to, že to je asi největší polské a nejznámější polské letovisko, tak bych řekl, že ceny jsou hodně podobné jako u nás. Oběd koupíte od 120 kč, vynikající rybí polévku za 60 kč, obrovské Gofry kolem 100 kč (ale opravdu velké), Zapiekanku za 60-80 kč.
Pokud si budete občas dělat vlastní snídaně, obědy, večeře, tak nákupem v Biedronce se dostanete na lepší ceny, než kdybyste byli doma. V Lebě jsou klasické polské řetězce jako už zmíněná Biedronka, ale i Zabka, Dino, Lewiatan atd. Ubytování se dá sehnat za podobné ceny jako u nás – ať už v kempu nebo apartmánu. My jsme byli v kempu Marco Polo a nemůžu si stěžovat. Šlo o menší kemp víceméně v centru města, hned vedle nádraží. Nicméně ruch cesty a vlaků byl menší, než běžný život ve velkých kempech, které jsou blíže moři. Navíc byl kemp skoro prázdný, takže zde bylo dost místa. V ostatních kempech byl doslova stan na stanu a karavan na karavanu. Zaslechli jsme, jak karavanisti nadávali, že jsou tak nalepení na sobě, že si ani okno neotevřou 🙂 V Lebě jsme byli 4 dny a 3 noci (příjezd ve čtvrtek brzy ráno, odjezd v neděli večer).
Závěrem
Do Leby, resp. k Baltu, jsme se chystali dlouho. A byli jsme nadšeni. Jediné co nám vadilo, bylo neskutečné množství lidí, kterých bylo na tak malou vesničku opravdu moc. Nicméně všechny ty apartmány a množství kempů a restaurace je pojmou. Kdo se chce dobře najíst, tak zde zklamaný nebude. Pokud milujete ryby, tak budete nadšeni. Moře není moc na koupání, zvlášť pro zimoumřivé lidi a moc se v něm nedá plavat, protože vlny se postarají o to, že jednu chvíli je pod vámi 2 metry vody a o 10 vteřin později ležíte na břichu v písku 🙂 Co se týče zábavy, v době když není počasí, je tady spousty atrakcí a aktivit a snad každý si najde své. Navíc, kdo dojede po vlastní ose, může se odsud vydat na cca 80 km vzdálený poloostrov Hel, případně cca 100 km vzdálené aglomerace Gdynia, Sopoty, Gdaňsk. Takže za nás Lebu, resp. pobřeží Baltu doporučujeme. A určitě koukněte na video, které asi mluví za všechno 🙂
ZplusR 